Tato báseň byla složena ku příležitosti Náčelníkových narozenin
Život lezce
Když začali z jara ptáci pět, 30.dubna 1935.
Česko Budějovická nemocnice jásá, to Gerhard Tschunko se na svět drásá.
Pyšná matka dítě povinula,s láskou ho v plenku zavinula.
Z rodičovské lásky vzešel,do života jim tak vešel.
Dětský život krátký je,on si ho však užije.
Gert je ještě malé dítko,ale roste v pěkné kvítko..
Karabiny,lana,mačky,to jsou jeho oblíbené hračky.
Pohádkám už odrůstá,v pohledného hocha vyrůstá.
Jako mladý chtěl spasit svět,ale propad horám a není cesty zpět.
Roky běží voda teče,Gert se s lanem do skal vleče.
Horami se zlákat dává,svět si z vršků vychutnává.
Odvaha a velká píle,dovedly ho vždy do cíle.
Leze s chutí leze rád,s každým je hned kamarád.
Dnes má moře zkušeností,taky pár zlámaných kostí,
to ho ale neodradí,s každým šutrem si poradí.
S obdivem se k němu vzhlíží,leze téměř bez obtíží.
Je čestným členem ČHS,mnoho on už toho slez.
Časem zšedl jeho vlas,on však leze jako ďas.
Náčelníků velký Náš,dost už toho možná máš,
nevzdávej to dost je času,podívej se na tu krásu,
na tu krásu našich hor,Náčelníku jsi náš vzor!
Dnes Ti přejem hodně zdraví,vzácný to dar jak se praví.
Štěstí hodně,žádné hádky,ať další léta čteš tyto řádky!
