Vyhledávání


TOPlist

VÍTEJTE NA STRÁNKÁCH C.C.DUBÍ                                                                   

 

Přátelé. V letošním roce uplyne dvacetpět let od založení zájmové skupiny horolezectví v Dubí a 15 let od registrace oddílu v ČHS.
U této příležitosti navrhuji uspořádat slavnostnější oddílové vzpomínání.
Po dohodě s kulturním odborem města Dubí by se měla konat tato akce v "Domě porcelánu s modrou krví" v Dubí.
Je už předběžně domluven termín pátek 6.října v 17 hodin.
V přízemí tohoto zařízení bude výstavka horolezeckého vybavení s motem "Jak šel čas" a různé dokumenty a také fotografie. Rozměry  100 x 70 v euroklipech.
V příloze je návrh plakátu a pozvánky. Je to jenom návrh! Vše jsem již domluvil s vedoucí paní MGR. Janou Zajoncovou.
Potřebuji ale váš souhlas, zda akci uspořádat. Touhle cestou, protože jinak se špatně scházíme,že? Takže se zamyslete a odpovězte.
Finančně je také vše zajištěné. Foťky, vitríny, pohoštění.
Samozřejmě akce se bude konat i pro veřejnost.
Takže, pokud se vše uskuteční, doufám, že pozvete i svoje známé.
Všechny zdravím. Gert
Přátelé. V letošním roce uplyne dvacetpět let od založení zájmové skupiny horolezectví v Dubí a 15 let od registrace oddílu v ČHS.
U této příležitosti navrhuji uspořádat slavnostnější oddílové vzpomínání.
Po dohodě s kulturním odborem města Dubí by se měla konat tato akce v "Domě porcelánu s modrou krví" v Dubí.
Je už předběžně domluven termín pátek 6.října v 17 hodin.
V přízemí tohoto zařízení bude výstavka horolezeckého vybavení s motem "Jak šel čas" a různé dokumenty a také fotografie. Rozměry  100 x 70 v euroklipech.
V příloze je návrh plakátu a pozvánky. Je to jenom návrh! Vše jsem již domluvil s vedoucí paní MGR. Janou Zajoncovou.
Potřebuji ale váš souhlas, zda akci uspořádat. Touhle cestou, protože jinak se špatně scházíme,že? Takže se zamyslete a odpovězte.
Finančně je také vše zajištěné. Foťky, vitríny, pohoštění.
Samozřejmě akce se bude konat i pro veřejnost.
Takže, pokud se vše uskuteční, doufám, že pozvete i svoje známé.
Všechny zdravím. Gert
 
 

 

Anton "Manti" Lexa 

* 1921    + 1955

   Narodil se v Krupce - Unčíně, kam také chodil do školy. Vyučil se ševcem a toto povolání vykonával až do roku 1940, kdy musel v devatenácti letech narukovat do německé armády. Pocházel zřejmě ze smíšeného manželství, takže se domluvil dobře česky i německy.

   Už záhy ve věku šestnácti let  ve společnosti dalších nadšenců se dostal do oblasti Tisá. Napřed jako čundrák, kdy s partou chodil přes Habartice k rybníku Cihlák, kde často všichni tábořili. Odsud to byl už jen skok do skal. Lezli napřed v Tiských skalách, ale později hlavně v Ostrově. Tehdejší lezci měli velký problém s materiálem. Karabiny byly pouze tzv. hasičské, ocelové, a lana, to byl v nejlepším případě tzv. pletený knot o průměru převážně 12 -14 mm, anebo lano ze stavby, samozřejmě nějakým způsobem "přemístěné". Lezečky nebyly, lezlo se naboso. Lana byla velmi choulostivá na vlhkost. Nesměla zmoknout, vlákna se rozpadávala a materiál ztrácel na pevnosti. Jednou začal Manti Lexa výstup na Palcát. Pojednou začalo pršet. Manti neváhal ani chvilku, skočil dolů směrem do svahu, kde se rychle odvázal, aby mohl ukrýt drahocenné lano před deštěm.

   V roce 1942 byl odveden na frontu, kde utrpěl zranění nohy. Po částečném uzdravení se vrátil v roce 1944 domů do Unčína. Připojil se ke skupině lezců, kteří si říkali "Lindenbrüder" Lipoví bratři, protože se scházeli v Unčíně po velkou lípou. Je zde třeba připomenout, že několik členů se politicky angažovalo a po zásahu policie byli zatčenia umučeni. Ostatní tohoto volného svazku byli nepolitičtí a hlavně lezli. Manti se záhy vypracoval na výborného pískaře. V roce 1944 uskutečnil prvovýstup na Tunelovou

a Bratrskou věž. Ta byla nazvána podle unčínského klubu "Lindenbrüderturm" "Věž Lipových bratří". Po skončení války v roce 1945 se zájemci o lezení z Krupky, Unčína a Chabařovic  setkávali v hostinci u Löbla v Ostrově - dnešní "Pod císařem". Tam panovala nesmírně přátelská atmosféra pod vlivem vynikajícího majitele Otto Löbla.

    Chabařovický rodák Standa Businský vzpomíná: "Často jsme viděli ve skalách partu velkých kluků a mezi nimi kulhajícího "staršího" pána s holí, kterou schoval, jakmile přišel pod skálu a bez nejmenších obtíží absolvoval i velmi těžké cesty. Nějak jsme si padli do oka a on mne zasvětil do všech fines lezení". To byl Manti Lexa. Trochu podivín, ale ryzí charakter. V tomto nestabilním čase krátce po válce Manti pomáhal svým krajanům v Sasku, kteří to v té době neměli jednoduché, nejvíc chybělo jídlo. A tak tajně chodíval přes hranice do Ottomühle, vždy s několika pecny chleba na zádech. Dařilo se mu procházet, protože se v těch svých milovaných skalách velmi dobře vyznal. Ale 2.února 1946 byl při přechodu státní hranice zatčen a předán do internačního tábora na Červeném vrchu v Ústí nad Labem. V září 1946 byl propuštěn do sběrného střediska ve Všebořicích k evakuaci do Německa. Tam bydlel v malém domku v dohledu skal Pfaffensteinu. Podle svých kamarádů žijících v Česku, se prý opakovaně do Ostrova vracel, aby se s nimi setkával . Ale to jsou jenom nepodložené dohady. Ano či ne? Kdo ví. Pravděpodobně v roce 1955 měl Anton "Manti" Lexa nehodu na motorce, při níž utrpěl smrtelné zranění.