Vyhledávání


TOPlist

VÍTEJTE NA STRÁNKÁCH C.C.DUBÍ                                                                   

Úvodní slovo

Gerhard Tschunko

Připravuji seriál dokumentů o význačných, ale někdy málo známých osobnostech horolezeckého sportu v našem regionu.

Pokud bude zájem, chtěl bych jednotlivé dokumenty v nepravidelných intervalech zveřejnit na našich webových stránkách.

V následujícím prozatímním pořadí:, Emanuel Strubich, Wenzel Eckerth, Julius Payer, Reginald Czermack, Dr.Ing.Franz Ovesny, Dr.Ing. Karel Jirsch, Rudolf Alois Scharf a další.

                          První je článek o Emanuelovi Strubichovi.                                                            Narodil se 31. ledna před 130

Emanuel Strubich se narodil  31. ledna 1887 v Teplicích.  Zde chodil do školy a vyučil se později krejčím. Své povolání ale vykonával velmi zřídka, protože nenacházel patřičné uplatnění. Většinou se toulal a živil se příležitostnými pracemi. V roce 1912 ve svých šestadvaceti letech se vydal za nevlastní sestrou Berthou do Drážďan a bydlel u ní. Nikdy se však v novém bydlišti policejně nepřihlásil a tím se zřejmě vyhnul vojenské službě. V Drážďanech se seznámil s partou lezců, jmenovitě s Karlem Ullrichem, Ottou Jünglingem, Arno Sieberem a dalšími. Jeho první záznam ve vrcholové knížce je z roku 1912. Svými schopnostmi se brzy stal prvotřídním lezcem. Podnikal prvovýstupy, jenž se vyznačovaly odvážnou a přímou linií cesty. Nejtěžší cestu, západní hranu na "Wilden Kopf", přelezl v roce 1918 bez pevně usazených jistících bodů - kruhů. Dnes je tato cesta dodatečně osázená dvěma kruhy a má klasifikaci VIII. Celkem vykonal v pískovcových skalách 75 prvovýstupů. Další cesty vedl "Mani", jak zněla jeho převzdívka,  na Falkenstein, Jungfer, Schiefer Turm nebo Morsche Zinne. Všechno to jsou velmi obtížné cesty, které dnes nesou jeho jméno. V našem regionu mimo jiné prvovýstup na "Hranol" klas. V. nebo západní hranu na "Obří věž" klas. VI. Výstupy jsou z roku 1919. V oblasti Skaláku na Turnovsku jako první vylezl na věž, jež dnes nese jeho jméno.

   V těchto letech se přece jenom trochu uplatňoval ve svém povolání krejčího, což mu finančně umožnilo podívat se do Alp, které poprvé navštívil v r.1916. Zde nalezl ve svém příteli zkušeném horolezci Walthru Flaigovi dobrého mentora a partnera.Svou dosavadní roli tuláka definitivně opustil.

 V letech 1920 a 1921 provedl Emanuel Strubich v Alpách více než dvacet prvovýstupů , většinou jako sololezec. Jeho nejznámějším prvovýstupem v Alpách je přelezení jižní stěny "Drusefluh" v pohoří Rätikonu. Tato cesta našla své opakování až

v roce 1928. Byl pravděpodobně první, kdo zažitou škálu obtížnosti I-VI v Alpách posunul výše. V jeho popisu cesty stojí: "těžkou, kolmou plotnu přetraverzovat doleva". Tento úsek mohl Strubich coby zkušený pískař překonat volným lezením, zatímco ostatní museli použít lanové techniky. Zde se také udála většina smrtelných nehod v této proslulé stěně.

    Emanuel Strubich zahynul v lavině ve svých pouhých pětatřiceti letech 7. února 1922 při solovýstupu na "Hintere Karlesspitze (2636 m). Následujícího dne byl nalezen a snesen do údolí. 11.února 1922 byl Emanuel Strubich pohřben na hřbitově "Von Wald" v Ochsengardenu v Nedertalu, západně od Kühtai. Na náhrobním kameni byl vytesán nápis: "Život je jeho bohatství, ne čas". Hrob byl při přestavbách a úpravách terénu v šedesátých letech zarovnán.

   V současnosti nám osobnost teplického rodáka Emanuela Strubicha připomíná tabulka s jeho jménem, umístěná mezi jinými na horolezeckém památníku v Tisé-Ostrově.