Vyhledávání


TOPlist

VÍTEJTE NA STRÁNKÁCH C.C.DUBÍ                                                                   

8.dubna - Slavnostní zahájení lezecké sezony.

Sraz ve 14:00 hod u Dědovky. Buřty a svařák zajištěn. Schůze v terénu :D

 

Po skončení zahájení volná zábava. Kdo chce leze, kdo chce pije, kdo chce je zván na Kačák, kde slaví své narozeniny Gymplák s Nyplákem. Jídlo zajištěno + jeden sud piva. Po vypití zmíněného sudu si každý pivo platí sám :D

 

 

Úvodní slovo

Gerhard Tschunko

V sérii článků jež jsem nazval "Osobnosti" bych chtěl představit známé, ale i méně známé osoby pocházející z našeho regionu, jež se věnovaly horolezeckému sportu. Převážná většina z nich začala svou horolezeckou pouť v kraji pod Krušnými horami.

U některých postav z počátku horolezectví, se ucelenější údaje jen velmi obtížně shromaždovaly. Přesto se domnívám, že i kusé údaje pomohou utvořit pomocí příběhů jednotlivých osobností, obraz o vývoji horolezectví u nás. Sled jednotlivých jmen je pouze přibližně chronologické. Jednotlivé články jsou ve většině případů doplněny pro ilustraci snímky z různých pramenů tak, jak se mi je podařilo shromáždit.

Doufám, že postupné zveřejňování  na webových stránkách bude podnětem k ucelenému vydání. Pokud by někdo měl doplňující poznatky, nebo třeba i osoby jež by stály za uvedení, velmi rád vše příjmu ve snaze dosáhnout hodnověrného obrazu o osobách jež vytvářely horolezecké dějiny našeho kraje.

Dubí 2017

Pořadí článků : Emanuel Strubich, Wenzel Eckerth, Julius Payer, Reginald Czermack, Rudolf Luis Scharf, Dr.Ing. Franz Ovesny, Dr.Ing.Karel Jirsch, Judr. Wilhelm Marischer, Eduard Ladisch, Anton "Manti" Lexa, Hviezdoslav "Sláva" Stehlík, a další.

 

Julius Payer - horolezec

 

Julius Johannes Ludovicus von Payer

Tak zní celé jméno našeho význačného teplického rodáka. Důstojník rakouské armády, kartograf, horolezec, polárník, malíř a spisovatel. To jsou všechno činnosti tohoto výjimečného člověka. Všechny články o Juliu Payerovi se zaměřují především na jeho životní dráhu coby polárníka nebo malíře. I soukromý život fešného důstojníka je častým obsahem různých pojednání. O jeho horolezecké činnosti se všichni zmiňují jen okrajově. Takže bych se chtěl v následujícím článku především soustředit na jeho horolezecké působení.

Julius Payer se narodil v Teplicích - Šanově dne 2. 9. 1841 v domě č.53 „U Jitřenky“, dnes hotel Payer. Zadní stranu dvora tvoří příkrá skalní stěna. Tento skalní útvar se prostírá od odbočky na Panoramu podél ulice „U Hadích lázní“  ke křižovatce s „Pražskou ulicí" a dále téměř až ke krematoriu. Nad ním se rozkládá rozlehlý areál „Janáčkových sadů“. Skálu tvoří načervenalý křemenný porfýr a někde tvoří kolmé až patnáctimetrové stěny. A právě tato skalní stěna za dvorem rodného domu lákala malého Julia už od chlapeckého věku. Přes přísný zákaz rodičů, kteří se právem obávali o zdraví svého chlapce, se malý nenechavec stále pokoušel skálu tajně slézat. Pravděpodobně byl dost šikovný, možná se v něm už tehdy probudila touha po horolezení.

Rodiče si však přáli, aby jejich syn nastoupil vojenskou dráhu a tak se patnáctiletý Julius ocitl v roce 1856 v kadetce v Krakově. Po jednom roce byl přeřazen do c.k. vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě. Výcvik zde trval tři roky. Julius Payer jako absolvent s výborným prospěchem ukončil akademii v hodnosti podporučíka. Sloužil u posádky ve Veroně a zde také podnikl v roce 1862 svůj první horolezecký výstup na blízký Monte Baldo 2200m, jenž se vypíná nad jezerem Garda. V následujícím roce objevil  působiště pro své kartografické práce. Jednalo se o skupinu Adamello. V roce 1866, v době vojenského konfliktu, se už jako nadporučík vyznamenal v bitvě u Custozzi. Po nějaký čas pracoval v topografické kanceláři ve Vídni a poté v garnizoně Benátky. Své dovolené využíval, i když se skromnými prostředky, k cestám do hor. Po náhodné příhodě se seznámil s pozdějším ministrem války generálem von Kuhn v Trentu. Ten mu poskytl patřičnou podporu pro jeho kartografické práce v horách.

V roce 1866 působil se svým vůdcem Johannem Pinggerou, pocházejícího ze Suldenu, ve skupině Trafoi. Jako první vystoupil

12. října na Tuckettspitze 3462m, Grosse Schneeglocke 3425m, Geisterspitze3467, Grossen Eiskogel 3549m a 10.října 1867 Monte Zebrù 3735m. Koncem roku 1867 poprvé slezl Monte Vioz, Punta Cadini, Punta Taviela, Monte Guimella a vše převyšující Palon della Mare 3703m v Ortlerském pohoří. Při výstupu na Punta San Mateo unikl Payer se svým vůdcem Pinggerou jen o vlásek smrti v horách. Na hřebeni se ulomila převěj a oba muži se řítili strmou ledovou stěnou dolů na ledovec Forno. Payer ztratil brýle, klobouk i horskou hůl a pouze čekal na náraz. Sám později uvádí, že si v tomto okamžiku vzpomněl na tragedii, jež se odehrála dva roky předtím na Matterhornu. Zastavil se v hluboké sněhové jámě. Silně zakrvácený volal svého druha. Ten se, po napjatém čekání, ozval slabounkým hlasem asi třicet metrů pod ním. Od stoupacích želez utrpěl hlubokou ránu na stehně. Muži se objali, smáli

i plakali nad svým štěstím. Výška pádu činila zhruba 270 metrů. V roce 1868 navštívil Payer své milované hory naposledy.

Ve skupině Ortleru slezl dvacet vrcholů a vysokohorských sedel. Na podzim pak obdržel pozvání na polární výpravu v roce 1869.

Na svoje horské  túry si vždy pečlivě vybíral druhy a nepodceňoval ani výběr materiálu. Často nebyl s výzbrojí vůdců spokojen. Různé sekerky, ale i lana označil jako předpotopní a musely se vyměnit. Po dosažení vrcholu, většinou se jednalo o prvovýstup, upevnili přinesený kůl a na něm uvázali červený šátek, aby v údolí viděli, že docílili vrcholu. Do naskládaného mužíka z kamenů ukryli prázdnou láhev od vína (jehož s sebou měli vždy dostatek), do níž vložili záznam o výstupu. Za to si však  vysloužili od hospodské v Trafoi ostré kázání, která jim vyčítala, že již na vrcholech zanechali láhve za nejméně tři guldeny, v dnešní měně asi 360 Kč. Julius Payer vycházel na výstup vždy kolem půl šesté ráno po vydatné snídani, jež se skládala většinou z polévky, chleba

a na závěr štamprlete grappy. Polévka byla buď špeková nebo takzvaná „železná“, masový vývar s vejci. S sebou jako proviant brávali špek, žitný chléb a několik lahví vína. I stalo se, že při sestupu z „Grosse Eiskögele“ vypil Payer příliš mnoho vína, takže ho vůdce Johann Pingger musel uvázat na lano, jelikož podle jeho slov „byl pan Julius při krocích trochu nejistý“. Na základě této příhody ostatní horolezci  brávali na výstupy studený čaj anebo vodu z potoků, což mělo za následek prudké břišní bolesti.

Horolezec Julius Payer působil ve velehorách poměrně krátce, pouhé čtyři roky. Ale za tu dobu provedl 118 výstupů, z toho

43 prvovýstupů. Na polárních výpravách, jichž se zúčastnil, zavedl horolezeckou techniku, jež se výrazně uplatnila ve svízelných situacích. Na jeho počest jsou pojmenovány dva vrcholy, jeden v Ortlerské skupině a další v severovýchodním Grónsku. Též vysokohorská chata na Ortleru nese jeho jméno.

Jako horolezci si musíme nutně brát z Julia Payera příklad pro jeho vytrvalost, lidskost a schopnost se správně rozhodovat. Může nás těšit, že pocházíme ze stejného města jako tento výjimečný rodák, Julius Johannes Ludovicus Payer.