Vyhledávání


TOPlist

VÍTEJTE NA STRÁNKÁCH C.C.DUBÍ                                                                   

                                   PŘIPOMÍNÁM :D

                                   Níže další povídání o ¨Osobnosti¨

Přátelé. V letošním roce uplyne dvacetpět let od založení zájmové skupiny horolezectví v Dubí a 15 let od registrace oddílu v ČHS.
U této příležitosti navrhuji uspořádat slavnostnější oddílové vzpomínání.
Po dohodě s kulturním odborem města Dubí by se měla konat tato akce v "Domě porcelánu s modrou krví" v Dubí.
Je už předběžně domluven termín pátek 6.října v 17 hodin.
V přízemí tohoto zařízení bude výstavka horolezeckého vybavení s motem "Jak šel čas" a různé dokumenty a také fotografie. Rozměry  100 x 70 v euroklipech.
V příloze je návrh plakátu a pozvánky. Je to jenom návrh! Vše jsem již domluvil s vedoucí paní MGR. Janou Zajoncovou.
Potřebuji ale váš souhlas, zda akci uspořádat. Touhle cestou, protože jinak se špatně scházíme,že? Takže se zamyslete a odpovězte.
Finančně je také vše zajištěné. Foťky, vitríny, pohoštění.
Samozřejmě akce se bude konat i pro veřejnost.
Takže, pokud se vše uskuteční, doufám, že pozvete i svoje známé.
Všechny zdravím. Gert

 

Hviezdoslav "Sláva" Stehlík

 * 20. 3. 1924    -  + 3. 4. 1972

   Sláva bydlel v Krupce - Bohosudově. Někdy kolem roku 1942, ve svých osmnácti letech, se seznámil s členy lezeckého klubu "Lindenbrüder"- "Lipoví bratři" v Unčíně. Tímto klubovým názvem se podepisovali do vrcholových knížek, protože se vždy scházeli pod velkou lípou v Unčíně. V roce 1944 se seznámil s "Manti" Lexou, jenž se pro zranění vrátil z válečného nasazení. Počali lézt spolu a brzo začali tvořit nové cesty hlavně v oblasti Ostrova. Rok 1945 přinesl velké změny. Manti Lexa byl odsunut a Slávek poté lezl s Frantou Grasslem a později s Rudolfem Wokrzinkem, Wolfgangem Bruchem nebo Frantou Kodešem. V té době pracoval jako horník v rudném dole Vrchoslav - Krupka, kde se těžil fluorit.

   Sláva se seznámil s krásnou dívkou menší postavy, Růženou Kordovou. Jezdila s ním do skal, kde se Slávkem slézali vrcholy snadněji dostupné. Jejich oblíbeným vrcholem byla věž zvaná "Trpaslík" na levé straně Ostrova. Stará cesta klasifikace III vedla po trochu nakloněné SZ hraně. Na začátku cesty byl asi metrový blok opřený o stěnu, jenž podstatně usnadňoval nástup. Ale znáte kamarády. Však se vždy ve skalách vymýšlely všelijaké taškařice. Tentokrát se zaměřili na ten kámen u nástupu. Jednoho brzkého rána ho s velkým rachotem shodili. A bylo to. Od té doby se ve vrcholové knížce již jméno krásné Růženy neobjevilo. Slávek se urazil a nejméně půl roku s nimi nemluvil. Avšak s Růžou se Slávek oženil a měli spolu dcerku.

   Stehlík byl vynikající pískař. Trochu menší postavy, ale se svalnatým, vypracovaným tělem. Měl velkou sílu v rukou a tu také uplatňoval při lezení. Jen málokdy cestu vzdal, visel na rukou neskutečně dlouhou dobu, kdy by jiný už dávno odpadl. Vladimír Slouka v knize "O horo" o něm píše:  "Je to neúprosný zastánce čistého způsobu lezení a dodržování saských pravidel na pískovci. Jeho prvovýstupy převážně v oblasti Tisá ve společnosti Rudolfa Wokrzinka a dalších patří k těm nejkrásnějším".

   V letech 1944 - 1967 vykonal 61 prvovýstupů. Uvedu několik významnějších. V roce 1957 s F. Grasslem  jižní spáru VI na Srnčí věž. V roce 1961 s R. Wokrzinkem Teplickou hranu na Teplickou věž VIIb. 24.6.1962 se stejným spolulezcem Jemnou cestu na Sáhiba VIIa a v roce 1967 Srnčí věž S cestou VIIb se spolulezci L.Stojem a Marušákem. Dále pak Diagonálu na Kurtovky či Přímou S hranu na Blížence a další. Ale Slávek nelezl jenom na pískovci. Přelezl mnoho cest ve Vysokých Tatrách letních i zimních. V roce 1964 s vynikajícím libereckým lezcem Joskou Čihulou uskutečnil prvovýstup severní stěnou Široké Perče v Julských Alpách, klasifikace VI.

   V lednu 1951 založil spolu s bývalými členy "Lipových bratří" lezecký spolek "Sokol Bohosudov", jenž ale po několika letech zanikl. V roce 1957 stál u zrodu horolezeckého oddílu Lokomotiva Teplice a byl jeho prvním předsedou. Sláva bydlel v Bohosudově, v domě u křižovatky nad kostelem, kde v přízemí byla drogerie. V šedesátých letech, kdy jsme se všichni motorizovali, si i Slávek pořídil motorku, Jawu 250. Ale nijak zvlášť se s ní neskamarádil. Jednou ji zadřel, podruhé si po smyku na vlhkých kolejnicích pořádně natloukl. Od té doby jezdil pozorněji a hlavně pomaleji. Sláva byl tak trochu samorost. Následkem hlučné práce v dole špatně slyšel, takže domluva ve stěně byla někdy obtížná. Ale jinak to byl parťák výborný. Přelezl i velmi obtížné úseky, někdy i mimo stanovenou cestu.  Osobně si pamatuji na jeden výstup, kdy jsme ve čtyřech - Slávek, Ruda Wokrzinek, Wolf Bruch a já, chtěli vylézt v zimě Granátovou stěnu cestou Gálfy -Urbanovič (středem, klas. V-VI). Střídal jsem se se Slávou ve vedení a obtížnou, někdy zledovatělou stěnou jsme postupovali docela svižně. Ale v horní části pojednou začalo sněžit. Dost vydatně. "To dorazíme" - tak znělo naše heslo. Vylezl jsem přes kolmý práh na dobré stanoviště. Na vrchol to byla slabá lanová délka. Doleva vedla mírně převislá lišta. Zkusil jsem to, ale musel jsem se vrátit. Sněžení bylo stále hustší. Sláva nastoupil, zatímco na stanoviště dolezli kamarádi. Sláva visel na zkřehlých rukou, rval se se skálou, ale musel se vrátit. Myšlenka, že bychom museli celou stěnou zpět slaňovat, nás děsila. Slávek to zkusil ještě dvakrát, ale k hustému sněžení se zde, tak blízko vrcholu, přidal i vichr. Ne. Nešlo to. Zpropadených pár metrů od vrcholu. Stmívalo se. Je rozhodnuto. Bivak v tomto nečase nepřichází v úvahu. Zbývá jen osm slanění a jsme dole. Nic se nesmělo uspěchat. Kolem  dvaadvacáté hodiny jsme stáhli poslední slanění a šup na chatu. Chci na tomto příkladu ukázat, jaká buldočí vytrvalost a snaha nikdy se nevzdávat, Slávka zdobila.

   Ještě jednu slabost i radost měl, u tak tvrdého chlapa možná nezvyklou. Zpívání. Jako člen Krušnohorského sboru se zúčastnil několika zájezdů. Poslední léta Slávka trápila nemoc. Ještě se zúčastnil se sborem zájezdu do Francie. Poté ho nemoc přemohla a v roce 1972 zemřel.

  Byl to skvělý lezec, jenž miloval svůj sport nade vše. Zlatým písmem se zapsal do historie lezení v našich skalách.